Matýsek Článek 2/2
Matýsek má diabetes mellitus, tedy cukrovku (viz album diabetes). Každý den pícháme přesnou dávku inzulinu a pravidelně měříme hladinu glukozy v moči. Z Matýska se stal přes všechno s tím související trápení veliký mazel a v noci si chodí pro pomazlení do mé postele ;-) Po více než dvou měsících se podařilo jeho velmi špatný zdravotní stav stabilizovat a došlo už i k nepatrnému zlepšení. Doufáme a věříme, že teď už to bude jen a jen lepší. Za cenné rady i za obětavou podporu moc a moc děkuji MVDr. Lee Wildnerové - Leo, jsi poklad :-)
o osm měsíců později:
Matýsek se má čile k světu a na každodenní včeličku si dokonale zvykl. Jeho dieta se skládá z diabetických granulí pro psy od Puriny a diabetických konzerviček pro kočky rovněž od Puriny (vybírala jsem velmi pečlivě tak, aby měl ve stravě co nejnižší množství živočišných bílkovin). Po přechodu na tuto stravu se jeho potřeba inzulinu výrazně snížila a co je nejlepší - stále se postupně snižuje. Dnes je jeho dávka skutečně minimální a Matýskův zdravotní stav je kromě diety a inzulínu naprosto v pořádku. Máme z něj velkou radost. Je to náš mazlík a plyšáček, no posuďte sami :-))
po dalších čtyřech měsících:
Minulý týden Matýseček oslavil neuvěřitelné druhé narozeniny a to hned dvojím způsobem. Jednak jsou mu krásné dva roky, ale vpodstatě se i symbolicky podruhé narodil ! Ač se to zdá naprosto neuvěřitelné, už měsíc žádný inzulin nepotřebuje ... Jak k tomu došlo? Nejprve trocha teorie: cukrovka neboli diabetes mellitus je chronické onemocnění metabolismu cukru způsobené poruchou tvorby inzulinu ve slinivce břišní, kde u lidí existují dva typy - diabetes I. typu (je způsobený tím, že se ve slinivce přestal inzulín vytvářet, základem léčby je dodávání inzulinu) a diabetes II. typu (je vyvolán poruchou uvolňování inzulínu ze slinivky nebo jeho sníženou účinností, základem léčby je především dieta). Jelikož je Matýsek pravděpodobně jediný potkan s diagnostikovaným diabetem v republice, je jasné, že nikdo nevěděl, o jaký typ cukrovky se jedná, jaké typy u potkanů existují, jaká je prognoza a jak léčit. Nezbylo tedy než metodou pokusu, kde žádný omyl být nesmí, vyzkoušet, jak Matýskovi pomoci. Každý večer ve stejnou dobu dostával Matýsek svoji dávku inzulinu a abychom vyloučili jakýkoliv omyl, pravidelně jsme měřili hladinu glukozy v moči (jiný způsob nebyl přijatelný, např. odběr krve, i když jsem ze začátku uvažovala i o zakoupení glukometru). Matýsek se vpodstatě naučil vyčůrat na povel, a jelikož měl zvýšený příjem tekutin, nebylo takový problém, aby udělal "loužičku". Měření probíhalo každý den, občas bylo pro stanovení přesné křivky potřeba měřit po dvou hodinách celých 24 hodin. Podle této křivky a denních naměřených hodnot jsme každý den rozhodovali, jakou dávku Matýskovi ten den podat, jestli potřebuje inzulinu méně nebo více. Později jsem se naučila i podle Matýskova chování poznat, jestli spadá spíše do hypoglykemie nebo do hyperglykemie. Jak jsem již psala, poté, co jsme přešli na DM veterinární dietu od Puriny, se jeho stav výrazně zlepšil, to znamená, že inzulinu potřeboval méně. Měření moči se v té době stalo dosti obtížným, protože Matýsek pil už naprosto normálně, a tak jsme na loužičku často museli čekat i přes půl hodiny. Během několika dalších měsíců se jeho potřeba inzulinu pomalu stále snižovala až na téměř neodměřitelné minimum. Proto jsme se po pečlivém uvážení a po konzultaci s Levvv (která je Matýskovou dvorní paní doktorkou) rozhodli inzulin zcela vynechat. Výsledek byl více než překvapující !!! Po pár dnech se hladina cukru zcela vyrovnala a žádný cukr v moči nebyl ! Nejenže se Matýskovi nestalo vůbec nic, ale naopak přibral a ožil, jako kdyby získal další chuť do života. Jeho denní dávku masa z konzervy, kterou dříve dostával najednou před aplikací inzulinu, jsme mu rozdělili na dvě dávky (ráno a večer). A nyní, jelikož jsme už měsíc nezaznamenali žádné negativní následky, si troufám tvrdit, že jsme to dokázali !!!... Nechci teď myslet na budoucnost, na to, že se Matýskův stav se může jednoho dne zase zhoršit, a už vůbec ne na to, že jednou také odejde docela. Teď se radujeme z toho, že je mu dobře, že ho nemusíme trápit pravidelným pícháním, a také a především užíváme jeho lásky a radosti ze života. Jsem přesvědčená, že kromě inzulinu bylo i mazlení nedílnou součástí jeho léčby. Nemám slova na to, abych popsala, jak mne Matýsek každý večer vyhlíží, kdy už půjdu spát, abychom se pomazlili. Když přijdu, okamžitě přiběhne, aby se přitulil, nechal se pohladit a podrbat, olízal mi ruce a tvář. Pak se proběhne po posteli a zase se vrátí do klece, ovšem během noci se několikrát zase vrátí, aby se ujistit, že tam stále jsem a řekl si o další dávku pomazlení a pozornosti. Věřím a pevně doufám, že mu je budu moci poskytovat ještě hodně, hodně dlouho.
Odpočívající Matýsek :)
