Potkan a diabetes? Článek 1/2
Je zcela nepochybné, že laboratorní potkani byli a stále jsou využívání pro výzkum různých lidských nemocí, z nichž nejznámější je pravděpodobně rakovina, kterou si bohužel občas geneticky nesou i někteří potkani z chovatelských stanic, kde jsou šlechtěni v zajímavých a mnohdy vzácných varietách. Objevují se však i jiné problémy, např. kardiovaskulární onemocnění, alergie, obezita a také diabetes. Pokud vím, v naší republice se zatím ještě nikdo nezabýval diagnostikou a léčbou diabetu u potkanů, kteří jsou chováni pro radost jako domácí mazlíčci, jejichž majitelům na nich opravdu velmi záleží. Jak tedy postupovat? Jak onemocnění přecházet, jak jej včas rozpoznat? Lze vůbec cukrovku u potkana nějak stabilizovat a léčit? Odpověď je jednoznačně pozitivní – ano lze.
U Matýska jsem nejprve vůbec nic nepoznala. Až když jsem při pravidelném víkendovém vážení zjistila, že začal ubývat na váze, zbystřila jsem. Snažila jsem se mu podstrojovat, zvlášť dostával piškotky a různé dobrůtky, domnívala jsem se totiž, že na něj kvůli jeho nízkému postavení ve skupině nezbude dostatek toho lepšího jídla. Nic nepomohlo a Matýsek stále hubnul. Dala jsem jej tedy na pozorování do samostatné klece, ačkoliv vím, že ve své skupině jsou kluci mnohem spokojenější a mimo ni nechtějí žrát a chřadnou. Již během prvních dvou dnů jsem došla k otřesnému zjištění, a to jak moc Matýsek pije a tím pádem i čůrá. Normální příjem tekutiny je u potkana průměrně 50ml na 1kg živé váhy, tedy u půlkilového myšáka cca 25ml na den. Matýskovi ale byla 100ml napaječka na den málo !!! Ihned jsem posbírala pár bobečků a Matýskovu moč a zanesla obojí do Labvetu v Pražských Holešovicích na vyšetření. Ještě týž den mi přišly mailem výsledky, vyšetření trusu na parazity negativní, vyšetření moče – výrazná glukosurie, stopová acetonurie (ketonurie). V tomto momentě jsem se obrátila na veterinárního lékaře. Podrobnosti zde nebudu uvádět, snad jen to, že Matýsek dostával více než měsíc ATB pro podezření na zánět ledvin. V důsledku perorálního podávání ATB 2x denně téměř ztratil chuť k jídlu a proto dostával samé dobrůtky a laskominy, aby vůbec papal a alespoň něco přibral. Jediný smutný výsledek byl ten, že Matýsek zhubnul ještě o 100g a za den vypil přesně 150ml vody !!! Byl velmi unavený až apatický a jednu zadní nožičku tahal za sebou, jako kdyby v ní ztratil cit. Málo se pohyboval, nejraději někam zalezl a tam seděl nahrbený se zježenou srstí, která byla suchá a bez lesku. Za jediný den pročůral celou klec a byl divně nakysle cítit. Musím přiznat, že jsem začínala propadat panice. K zásadnímu zvratu došlo až po opakovaném vyšetření krve (odběr byl proveden v inhalační anestezii z krční žíly a zaslán na rozbor opět do Labvetu v Praze Holešovicích). Výsledek byl konečně více než jasný – hyperglykemie. (Při prvním rozboru krve na veterině byla paradoxně zjištěna nízká hladina glukozy v krvi!) Co teď? Když u nás nemáme žádné zkušenosti s dávkováním inzulinu u potkanů? Nejprve jsme začali na doporučení veterinárního lékaře s velmi nízkým dávkováním, které však nepřineslo absolutně žádný výsledek. Matýsek samozřejmě okamžitě přestal dostávat sladké a omezili jsme přísun sacharidů. Podařilo se mi v Praze najít veterinu, kde mají k dispozici glukometr, tedy přístroj, který zjistí hladinu glukozy v krvi během pár vteřin z jediné kapky krve. Nechtěla jsem vystavovat Matýska třetí anestezii a v případě glukometru stačí napíchnout ocásek. Odběr se podařil a výsledek byl děsivý, ještě mnohem vyšší hladina glukozy než před týdnem, kdy jsme začali píchat inzulin. Pátrala jsem na internetu a našla článek v angličtině, pojednávající o diabetu u potkanů. Bylo zde uvedeno i dávkování, doporučené zahraniční chovatelkou, které bylo ovšem velmi vysoké. Zvolila jsem zlatou střední cestu a riskla jsem to s vědomím, že Matýsek buďto nepřežije nebo ho zachráním. Jeho zdravotní stav byl už natolik špatný, že každý další den byl utrpením nejen pro něj, ale i pro mne. Přestože dávka inzulinu byla tak vysoká, k žádné velké změně první den nedošlo. Již od začátku každodenní podkožní aplikace inzulinu jsme začali třikrát denně pro kontrolu měřit hladinu glukozy v moči a ta byla stále neúnosně vysoká. Dávku jsme tedy pomalu a postupně zvyšovali a již během pár dní se hladina glukozy konečně snížila. Matýsek okamžitě ožil, jeho motorika se výrazně zlepšila a příjem tekutin klesl na 50-70ml za den. Nakoupili jsme dietní granulky a konzervy pro diabetické kočky a kromě těchto přípravků dostává Matýsek jen dia suchary pro diabetiky rozmočené v hořkém čaji s troškou mléka a také zeleninu – ledový salát, okurku nebo čínské zelí. A nejlepší zpráva nakonec, Matýsek opět přibral !!! Zatím ještě nemáme úplně vyhráno, ale rozhodně jsme na dobré cestě. Pevně věřím, že teď už to zvládneme. Matýsek sice bydlí sám, především kvůli dietě, ale i proto, aby měl klid, nicméně nijak nestrádá. Přes den, když nejsem doma, spí ve své kleci. Večer a v noci má otevřenou klec na mém nočním stolku a chodí běhat do mé postele. Každý večer na mne čeká, až půjdu spát. V noci občas přijde, pomazlí se a někdy usne pod peřinou. Čůrat chodí do záchůdku, který má připravený vedle klece a do klece se vrací najíst a napít. Stálý přístup k vodě a jídlu je velmi důležitý, bez vody by mohlo dojít k hromadění glukozy v těle a dehydrataci organismu, bez jídla by mohl nastat hypoglykemický šok. Používáme měkkou a teplou podestýlku a pohodlný hamak, aby nedocházelo k otlakům. Klec čistíme každý den. Přestože dříve patřil Matýsek k méně komunikativním potkanům u nás doma, dnes je z něj báječný mazlík a přes nepříjemné procedury je mi zcela oddán.
Co tedy říci na závěr? Snad jen to, že diabetes mellitus se sice může vyskytovat i u potkanů z chovatelských stanic, nicméně nemusí být noční můrou chovatelů, protože jej lze diagnostikovat a při dodržování přísných dietetických omezení, pravidelném režimu a vzájemné spolupráci i léčit. Přestože je s největší pravděpodobností genetického původu, dodržováním zdravé životosprávy mu lze předcházet a pozornou péčí i včas rozpoznat. Přestože potkánek s diabetem může prožít kratší život než jiný, zdravý potkan, dokáže přinést svému majiteli mnoho krásných a radostných chvil a potěšit svojí přítulností a láskou. A na takové přátele se nikdy nezapomíná.
poděkování:
MVDr. Lee Wildnerové
MVDr. Petře Mikulcové
MVDr. Marii Lietavcové
Ivě Rejtharové - nevidomé diabetičce
a v neposlední řadě všem mým kamarádkám chovatelkám
Marie Hájková, chs Grove, 29.11.2006
Spící Matýsek
